Ruská archa

Russian Ark

Drama / Fantasy / Historický 
Rusko / Německo, 2002, 96 min

Režie: Alexander Sokurov
Hrají: Sergei Dontsov, Maria Kuznecova, Leonid Mozgovoy, David Giorgobiani, Yelena Rufanova, Aleksandr Razbash

Obsah:

Ruský režisér Alexandr Sokurov, známý svými symbolickými a meditativními snímky, určenými vyhraněnému publiku, naplnil v historické eseji Ruská archa sen řady filmařů - natočil devadesátiminutové dílo v jediném záběru. Nešlo tu samozřejmě o zápis do knihy rekordů, nýbrž o seriózní a pečlivě připravený experiment, který měl prokázat estetickou oprávněnost zvoleného postupu a oživit současný stav filmu jako uměleckého druhu. Podle autora mělo jít o film „na jedno nadechnutí“, jenž pojednává o reálnosti času a zároveň vytváří svéráznou spojnici mezi různými údobími ruské historie. - Vypravěč, jehož kromě hlasu (A. Sokurov) představuje hledáček kamery, provází markýze de Custine (francouzského spisovatele, působícího v devatenáctém století v Rusku) třicítkou sálů petrohradské Ermitáže, slavného muzea a galerie, založeného Kateřinou Velikou v roce 1764. De Custine se svým průvodcem sledují dvě dámy a jejich důstojnické kavalíry, kteří přijíždějí do Ermitáže na velký ples. Postupně procházejí chodbami, schodišti a sály obrovského sídla a jsou svědky výjevů z historie ruského impéria. Setkávají se s historickými postavami, účastní se slavností a zároveň jsou návštěvníky galerie, kde mezi ostatními lidmi obdivují, často se zasvěcenými průvodci, vystavená díla evropské výtvarné klasiky. Zároveň meditují o vztahu Ruska a Evropy z nejrůznějších hledisek. - Snímek vznikl v rusko-německé koprodukci a za účasti mnoha společností a fondů na podkladě zájmu vedení Ermitáže o propagaci instituce. Po pečlivých přípravách a zkouškách se natáčení s tisíci herci a statisty v dobových kostýmech uskutečnilo 23. prosince 2001. Kameraman Tilman Büttner (podílel se na snímku Lola běží o život) pracoval se steadicamem a s kamerou Sony HDW-F900. Ve scéně plesu diriguje Glinkovu Mazurku slavný dirigent Valerij Gergijev. - Způsob realizace originálního díla nebyl samoúčelný: snímek má nesporně svou nenapodobitelnou atmosféru, tempo a nepochybné umělecké kvality. Vyžaduje však od diváka soustředěnost i určitou znalost historických reálií či kunsthistorie.